sobota 16. září 2017

Batolata

Fyzický kontakt - všichni ho potřebujeme, jen si o něj málokdo umíme říct. Ve škole jsme si zahráli hru Batolata, kterou jsem si několikrát prožila na semináři intuitivní pedagogiky mezi dospělými.

Hra se hraje obvykle hodinu a je dovoleno se tulit, přelézat, válet se, zůstat, nebo jít, pozorovat, nebo se zapojit podle toho, jak je to člověku v danou chvíli příjemné. Člověk vnímá, jak snadno si někoho pustí do své blízkosti. A nebo taky ne. Jak reaguje na druhé a jak oni reagují na nás. Někdy má člověk chuť jen ležet schoulený v rohu a čekat, až se k němu někdo přitulí. Jindy máte chuť přelézt ten největší mumraj uprostřed, jít do toho naplno a užít si to, jako byste byly malé děti. Nic není špatně.

Pravidla:
  • vžít se do role batolete
  • pohybovat se na vymezené ploše a to max. do výšky v kleče
  • nikoho nezadržovat
  • možnost kdykoliv odstoupit, sledovat a případně se opět připojit
  • odprostit se od myšlenky, že někdo je muž, někdo žena - vynechat sexuální podtext (Pravidlo se zmiňuje, když hru hrají dospělí. Po závěrečném sdílení po hře s dospělými jsme se shodli, že pro některé z nás to bylo opravdu těžké. Ale když to člověk pustí v hlavě a užije si to - je to nádherný zážitek a návrat)







pondělí 11. září 2017

pátek 1. září 2017

Každý den jeden věneček

Celé prázdniny jsem pletla věnce. Každý den jeden z materiálu a kytek, které jsem měla v tu chvíli kolem sebe. Byla to pro mě taková denní meditace, chvilka pro sebe.



Vytvořila jsem celkem 60 věnců a použila jsem na ně více než 200 druhů květin.
Věnečky jsem rozdávala, posílala po vodě, pověsila na dveře kapličky nebo větve stromů...

Moje každodenní letní propojení s místem a přírodou.

video

středa 30. srpna 2017

Objevování..

... to je to, co mě na dovolené nejvíc baví. :)

Itálie, Lignano Sabbiadoro

Itálie, Mori




Chorvatsko, Istrie











Itálie, Limone, Lago di Garda

pondělí 14. srpna 2017

Letošní parapety

Protože jsme v létě často mimo domov, rozhodla jsem se, že si letos za okna letničky nezasadím. Každý rok s nimi jsou jen starosti, jestli jsem je zalila moc, nebo málo, případně kolik dní vydrží na přímém slunci bez vody (nebo spíš nevydrží).

Vytvořila jsem tak několik malých alpínských zahrádek s kameny a netřesky, kterým rozhodně nevadí, když budou několik dní bez vody. Překvapením pro mě ale bylo, když po několika týdnech skoro ve všech květináčích vyrostl šťavel. Použila jsem totiž hlínu z loňských květináčů. 

A protože šťavel miluje přímé slunce a málo vody, mezi netřesky se mu daří. Zajímavá kombinace. :)
 




neděle 13. srpna 2017

Co nám chybí

Už dva roky společně sdílíme jeden dům - 3 rodiny, 7 dětí, 3 ženy, 3 muži, 2 psi, kočka a morče. Člověk by řekl, že nám vůbec nic nechybí až na jednu věc a to je zahrada. Alespoň malý prostor, kde bychom si mohli za teplých letních dní posedět. Ale my si s tím poradíme. :)


Tma, fouká vítr a ženou se mraky, děti usínají pod dekou na betonu před domem, občas cinkne tramvaj a na kytaru do toho tiše zní Wish you were here. Městská romantika! 









pátek 11. srpna 2017

Indiánsky

V lese jsem v posledních dnech našla spoustu různých peříček. Přidala jsem k nim ještě nějaké, co jsem měla doma a vytvořila čelenku, po které jsem toužila. A večer jsme se zabalily s holkama do postele a dívaly jsme se na Poklad na Stříbrném jezeře. ♥


Návod:

Ze tří dlouhých kůží jsem upletla copánek, svázala podle obvodu hlavy a upevnila dřevěným korálkem. Na dlouhé konce copánků jsem navlékala korálky v různých vzdálenostech a tavnou pistolí do nich připevnila peříčka.

sobota 5. srpna 2017

Na otočku

Na dva dny jsme vyjeli za našimi milými kamarády na Šumavu. Je to jako vracet se domů. Díky!
















Další příspěvky z šumavských návštěv: tady, tady.