neděle 14. ledna 2018

Gumička s dredy

Nabídla jsem holkám ve škole novou techniku, kterou jsme ještě nezkoušely - metodu mokrého plstění. Vytvořily jsme si tak gumičku do vlasů s barevnými dredy. 

Potřebujeme:
  • barevnou ovčí vlnu
  • bublinkovou fólii
  • mističku s vodou
  • mýdlo
  • gumičku
V mističce si připravíme mýdlovou vodu, na stůl rozložíme bublinkovou fólii (hrubým povrchem nahoru). Vezmeme cca 30 cm dlouhý silnější pramen vlny a rukama lehce navlhčíme. Položíme na fólii a válíme. Vlna se tak bude postupně zaplsťovat. Je důležité, aby nebyla úplně mokrá (aby se dala ždímat). Trvá to delší dobu, cca 15 - 20 min. Jakmile bude pramen zaplstěn (poznáme tak, že bude jednolitý), vypereme jej ve studené vodě a necháme uschnout. Nakonec pramen přehneme napůl, uděláme očko a kolem gumičky jím protáhneme oba konce.






pondělí 8. ledna 2018

Hýbat se, hýbat se, hýbat se!

Z her Petera Živého jsem si odnesla mimo jiné také myšlenku, že nejdůležitější pro děti je učit se hýbat, chytat, skákat, být přítomen ve svém těle a znát jeho možnosti. Mít prostor vše vyzkoušet a každou chvíli tak moci posunout své hranice a začít si věřit. Učení intelektuální je až druhotnou fází a s pocitem vlastní hodnoty a zkušenosti, že já JSEM a MOHU vše dokázat, to jde mnohem rychleji a kvalitněji.

Když dítě nemá pocit, že je hodnoceno za to, jestli kotrmelec udělá na jedničku, nebo dvojku, jestli má při přemetu stranou dostatečně natažené nohy, nemá strach. Tím pádem je otevřené a motivované zkoušet vše dál. Protože tou motivací je jen jeho vlastní přesvědčení, že na tu zeď chce vyskočit a k té tyči se chce přitáhnout.

Hýbu se, protože mi to dělá radost. Ne proto, že mě za to někdo hodnotí.











pondělí 1. ledna 2018

Vánoce a Nový rok..

.. sami, s kamarády, sousedy a rodinou. Bylo tam všechno!

Těším se na nové výzvy i příležitosti, přátelství a pozorování světa! Otevírá se šestý rok mého blogu.

Ať se vám daří!

„Bože, jak jednoduchý recept na šťastný život -  to, co děláme, dělat z lásky k věci.“
                                                                                                                                               Karel Čapek

Sedlecko, u Berounky












jezero Laka



býv. Hůrka

sobota 23. prosince 2017

Vánoční slavnost

Na letošní školní vánoční setkání nám krásně vyšlo počasí. Byl to poslední den, kdy bylo slunečno a sněhobílo. Dopoledne jsme s dětmi a se Zdeňkem připravili spirálu (resp. hlavně já a Zdeněk, děti se převážně klouzaly z kopce). Napadl mě při tom známý citát: „Nic si z toho nedělejte, že Vás děti neposlouchají, ony Vás stále pozorují.“

Ráďa zatím se skupinkou divadelníků nacvičovala divadlo. Moc se mi líbilo, jaká dobrovolnost tu vládla. I kluci, kteří se nechtěli zapojit do hraní, ale chtěli spolupracovat, se účastnili jako osvětlovači či kulisáci. 

Letos jsem se rozhodla, že budu úkoly pečlivě delegovat a nebudu chtít všechno zvládnout sama. Někdo chystal oheň, někdo přinesl jablka, Ruu měla na starosti rozsvícení spirály, v půl šesté měl dorazit anděl..  Aha, anděl tu není. A všichni už jdou ven. Má někdo číslo na anděla? Co má dělat anděl? Kde je Lucka?
Lucka hledá klíče od auta, které někde ztratila a do toho Betčinu mikinu. Ta pofňukává, že nemůže ven. Hledám, co se dá, všechno bez úspěchu, kumulace lidí na jednom místě je zvlášť veliká. Jdu na zahradu z druhé strany, tam stojí anděl. Prý čeká na pokyny od Petra. Od Petra? Aha. Na zahradě mě odchytne Zdeněk. Říkám, že anděl je za rohem. Spirála svítí už hodinu. Doufám, že než tam všichni dojdou, nezhasne. Za chvilku už všichni stojí u spirály (včetně anděla uprostřed) a v tichosti písně Anděle bělostný prochází po jednom symbolicky do svého nitra. 

Ve výsledku to byl úžasný večer. Děti si téměř samy připravily několik vystoupení, zpívali jsme a hráli do noci u ohně, děti si užívaly diskotéku ve třídě a nakonec jsme ulehli do spacáků.

Veselé Vánoce! Máme nejlepší tým na světě!

Ráďo, Petře, Evo, Ruu, Zdeňku, Kvítí. Jsem za vás vděčná!