neděle 15. července 2018

2x zámek a 1x hrad, prosím...

Nedělní výlet do Březnice, na Zvíkov a na Orlík. Nasbírala jsem si peříčka na náušnice, vyjeli jsme lodí, hráli jsme hry a v parku holky nejvíc zajímal páv. Překvapila mě obrovská bylinková zahrada na Březnici, kde jsem spoustu bylinek ani neznala. A moc jsem si pochutnala na obědě. Já to jídlo teď nějak víc prožívám. :)

Cestou na Zvíkov
„Jééé, já mám nápad. Nalepíme si do pokojíku takovou velkou mapu Český republiky. Ale ne obrázek, veeelikej plakát,“ gestikuluju výrazně abych upoutala pozornost, „ a na něj budeme psát, kde jsme všude byli!“
„Hm, tak jo,“ zvedne znuděně obočí Anežka, „ale nalep si ho do ložnice!“ :-)


















pondělí 2. července 2018

neděle 1. července 2018

Nádech

Nepíše se mi lehce... Před osmnácti dny mi vyplo tělo. Ze vteřiny na vteřinu, jako když zmáčknete spoušť na foťáku, vypnete rádio, nebo ukončíte hovor na telefonu. Nedovolilo mi udělat už ani krok. Jako by mi chtělo říct, že už žádné další varování nebude. Přepadl mě nepopsatelný smutek a vyčerpání, beznaděj a najednou jsem ztratila smysl všeho. Ze vteřiny na vteřinu. Na šest dní jsem přerušila kontakt se světem a jen ležela. Nemohla jsem nikoho vidět a s nikým se bavit. Zcela zřetelně jsem cítila, že umírám. Všechny fyzické příznaky tomu napovídaly - nemohla jsem dýchat, až jsem kašlala, necítila jsem nohy, vnímala jsem, jak se mi zužují žíly po celém těle a stávají se neprůchodnými. Snažila jsem si uvědomovat, že to vymýšlí jen hlava, ale v tu chvíli, v té panice, je člověk úplně mimo sebe. 

Dnes je mi mnohem lépe. Velká úleva přišla poté, co jsem si přiznala, že potřebuju pauzu. Mám chuť malovat a fotit. Mám chuť dobře jíst. Jsem pořád hodně unavená a špatně spím, ale cítím velkou úlevu, že mám možná nejhorší za sebou. Je to příběh o tom, jak jsem dlouhodobě neposlouchala svoje tělo...









pondělí 4. června 2018

Uprostřed týdne

Bylo to jednu květnovou středu, kdy jsme si koupily komerční snídani a vyrazily na nekomerční místo. Přesně tam, kde jsem byla poprvé v zimě. Evča kosila, já vila. Už mě to zase chytá...







neděle 3. června 2018

Všechno a nic

Jsem unavená, vybitá... Psychicky i fyzicky. Nutně potřebuju prázdniny. Zjistila jsem, že funguju podle jednoduchého plánku - kolik dní mám volno, tolik dní pak ze sebe vydávám maximum. Ty dva měsíce se budou celkem hodit!

O víkendu jsem si trochu trénovala - odhodila mobil, sbalila kytaru, knížku a karty. Vyjeli jsme na chalupu, kde čas není. Začíná mi obrůstat bylinková spirála - mátou, kontryhelem, pažitkou, lichořeřišnicí, libečkem, koprem, měsíčkem, levandulí, šalvějí, smilem, saturejkou, řepíkem a diviznou. Těším se, až se z ní stane kopec divočiny. :)