sobota 9. března 2013

Já SAMA

Dnes ráno, když jsem polomrtvá ležela v posteli a slyšela z pokoje, jak si holky hrajou, jsem si uvědomila, jak velké děti už máme. Ty tam jsou časy, kdy jsem po nocích nosila brečící neutišitelné miminko a často pak následně brečela s ním, protože jsem únavou sotva stála na nohou. Máme samostatné jednotky. Doslova. A jsem na ně moc pyšná.

Ráno vstává zpravidla první Betka. Už nevolá z postýlky "mami", už ví, že lepšího výsledku dosáhne voláním "Any". Anežka se bleskově vzbudí, zabouchne dveře z pokoje (aby Betka nemohla v tak nekřesťanskou dobu útočit na ložnici), otevře jí západku na vrátkách z postýlky a jednoduše si spolu hrajou. Dokud nám nezvoní budík. Je to sen. Myslela jsem, že se toho nedočkám:)

Po zazvonění budíku nebo našem zavolání obě přiběhnou a Anežka pronáší každodenní hlášku: "Vedu návštěvníka!" nebo "Přichází zběsilý Bebouš!" a za ní už podupává nejmladší člen. A pak si chvilku lebedíme. Všichni spolu.


















































Novinky z domečku...


6 komentářů:

  1. Já chci taký!... I tu výzdobu;-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Klári, ty máš taky parádní výzdobu:)

      Vymazat
  2. Luci, i my si prožíváme tohle "šťastné období" kdy nás už děti nechají ráno vyspat, starší Martínek pochopil princip dálkového ovladače a tak se ráno zavrtaní pod dekou v obýváku koukají na pohádky a my můžeme taky zavrtaní pod dekou ještě chvilku spát .... Marki
    PS: ten domeček nemá chybu !!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marki, díky. V domečku pokračujem:)

      Vymazat
  3. Chci taky, ale mám pocit, že to u nás jen tak nenastane...to si na to musím pořídit druhé dítě? :-) Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helčo, vypadá to, že jo:) Jakmile Any odjíždí na víkend, je konec:)

      Vymazat