Ve městě

Podzim je tu. Chtěla bych ho prožívat jako loni. Zatím se pocit euforie nedostavil.

Mám děti, které jsou mými parťáky. Čím dál víc si to uvědomuju. Když se bavíme o tom, jak "udělat, aby mě mozek poslouchal", když po cestě do školy debatujeme o životě, když jdu běhat a beru s sebou Any na kole. (Která mimo jiné po cestě zvolá moji oblíbenou větu: "Hurá, hospoda. Zvu tě.") Je potřeba si to někdy takhle pěkně napsat, protože těch slabších chvilek je taky pár. ;-)