Květen je boží - miluju tu světle zelenou barvu.
Pomalu se vracíme k normálu. Už jsem dokonce byla jedno dopoledne sama doma! Děti se neskutečně těší do Koventinky a já taky. Jen mě mrzí, že je to vážně na chvilku.
Mezitím pletu věnce, sázím kytky a chodím na výlety. Tentokrát sama s Betkou. Prý dělám delší výlety než táta, ale to se jí určitě zdálo. Vidina závěrečné cukrárny byla od startu v nedohlednu. Ale ten výhled na Berounku, ten nic nepřekoná. No, možná ta chvilka spánku, než si Betka postavila domeček, ta to o malej kousek překonala. :)
.JPG)
Žádné komentáře:
Okomentovat