Jsem šťastná, když odjedeme na chalupu už v pátek. Při opouštění města se mi mění energie, zpomaluje se dech i tep a směju se úplně automaticky.
Chalupa byla zrovna ve fázi nejkrásnějšího světla, kdy na ni padají paprsky zapadajícího slunce. Obejdeme si zahradu a něco v nás nás nutí začít ihned okopávat a vysazovat. Pozorovala jsem Anežku a má to stejně. Hned mě žádala o kus záhonu, kam si může vysadit své. Večer jsme si udělali oheň, poslouchali jsme ptáky (Anežka se zlobila, že v tom nemají řád - proč nečeká jeden až druhý dozpívá?) a večer v posteli jsme četli chalupářskou knížku - to je ta, která na nás čeká na chalupě a čteme ji po večerech celou sezónu. Tentokrát Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky.
Ale aby bylo další vítání, musí být i loučení. S tím jsem ok. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat