Pomalu...

Pomaloučku jsem zpátky v Koventince. Strašně se mi stýskalo - po dětech, po dospělácích, po rybičkách v akvárku, po krmítkách, po zahrádce, po ranním kafi, po přetékající krabici „Ztráty a nálezy", po věčně ucpaných záchodech, po kytaře... 

I když moje poslední vzpomínky na Koventinku nebyly vůbec hezké, protože jsem byla na pokraji svých fyzických i psychických sil, zvládla jsem udělat ten krok zpátky. Nevím, jestli mám vyhráno, ale rozhodně se cítím, jako kdyby se mezi těmi osmi měsíci vůbec nic nestalo. Život plyne dál - s vámi, i bez vás...