Z her Petera Živého jsem si odnesla mimo jiné také myšlenku, že nejdůležitější pro děti je učit se hýbat, chytat, skákat, být přítomen ve svém těle a znát jeho možnosti. Mít prostor vše vyzkoušet a každou chvíli tak moci posunout své hranice a začít si věřit. Učení intelektuální je až druhotnou fází a s pocitem vlastní hodnoty a zkušenosti, že já JSEM a MOHU vše dokázat, to jde mnohem rychleji a kvalitněji.
Když dítě nemá pocit, že je hodnoceno za to, jestli kotrmelec udělá na jedničku, nebo dvojku, jestli má při přemetu stranou dostatečně natažené nohy, nemá strach. Tím pádem je otevřené a motivované zkoušet vše dál. Protože tou motivací je jen jeho vlastní přesvědčení, že na tu zeď chce vyskočit a k té tyči se chce přitáhnout.
Hýbu se, protože mi to dělá radost. Ne proto, že mě za to někdo hodnotí.
.JPG)
Taky bych si do těch kostek skočila.
OdpovědětVymazat