Náš dům by se už z fleku mohl nazývat porodním domem. Když mi před rokem Daniela oznámila, že bude rodit doma, brala jsem to, jako kdyby mi řekla, že jde pro rohlíky. Neměla jsem jedinou pochybnost o jejím rozhodnutí. A pak se narodila Marianka. V duchu jsem si říkala tý jo. To je něco. Komu se v životě poštěstí být skoropřítomen takové události.
Neuběhl ani rok a je tu Tonička. Byla to radostná neděle. Marcela si ještě odpoledne vychutnávala návštěvu u sousedů, ale večer už byli všichni v očekávání. Najednou zvonek a šťastný otec s flaškou a nejistým úsměvem. Za zády jištěn zbylými usedlíky. Připíjeli jsme si na miminko, kterému byla ani ne hodina a spokojeně odpočívalo u mámy. V klidu, doma.
Mám kolem sebe silné ženy. Podvědomě se jimi obklopuju.
.JPG)
Úžasné, inspirující.. děkuju!!!! :-)
OdpovědětVymazatGratuluji.
OdpovědětVymazatTo je krása, máte fakt mnoho radosti v tom vašem rohovém domě. Helena
OdpovědětVymazatJsem šťastná, že přibývá domaroděňátek. Díky nim máme šanci na lepší budoucnost.
OdpovědětVymazatJsem šťastná, že přibývá domaroděňátek. Díky nim máme šanci na lepší budoucnost.
OdpovědětVymazatNadhera. Gratuluji a s láskou vzpomínám na dům, na pána a paní domaci, na porod :-)
OdpovědětVymazatJá taky, Danielo. ♥
Vymazat