úterý 15. října 2013

Duch zahrady


„Vstupujeme-li do zahrady, vstupujeme do ohrazeného prostoru (zahrada, Garten, Garden, hortus – vše odvozeno od indoevropského ghorto, tj. ohrazené místo), tedy do prostoru s vlastní hranicí, kůží, oddělující ho od ostatního světa. Je to však nejen místo vymezené prostorově, ale zejména odlišující se duchovně, tedy místo s vlastní identitou, vlastním duchem. Málo by nám byla platná kůže, kdyby náš duch neudržoval celistvost našeho organismu uvnitř této kůže. A tak se i zahrada stává skutečnou zahradou teprve tehdy, získá-li vlastní identitu.

Co to ovšem znamená? V zahradě rostou rostliny a žijí zvířata a s jejich růstem a životem je, jak ještě uvidíme, spojeno bytí nesčetných tvorů nepřístupných zprvu našim smyslům. A šíře úkolů těchto tvorů je prakticky nekonečná… ti nejmenší se starají o ty nejelementárnější děje v půdě nebo rostlinách, ti větší mají na starost souhru těch menších a ti největší bdí nad funkcemi celku. A tak jako celky mohou být vyšší a vyšší, jsou i mezi těmito bytostmi vždy takové, které pečují o větší a větší celky. Pro nás teď bude tím největším celkem zahrada, a budeme tedy vycházet z toho, že i tato zahrada má svého ducha.

A vstupujeme-li do zahrady, vstupujeme do prostoru svěřenému takové bytosti, přicházíme k této bytosti na návštěvu. Tato bytost však není majitelem zahrady, nýbrž správcem, který ji spravuje tak, že ji celou proniká svým vědomím a svou působností. A když tedy vstupujeme do zahrady, vstupujeme vlastně přímo do sféry přítomnosti tohoto ducha. Na zahradě jsme v silovém těle jejího ducha, koupáme se v jeho jasu. To bychom si měli uvědomovat a podle toho bychom se zde měli chovat. Nakolik bude jeho jas skutečně jasný, totiž záleží i na nás a na tom, co v zahradě děláme. Budeme-li sem vstupovat s jedem, ať už v postřikovači nebo v srdci, budeme zahradu a jejího ducha otravovat a jeho jas bude pohasínat a my a s námi všechny ostatní zahradní bytosti se budeme v onom původním božském jasu koupat méně a méně“.

Úryvek z knihy Radomila Hradila „Skřítkové a víly v pověstech a na zahradě“





1 komentář:

Vánoční slavnost

Součástí letošní slavnosti bylo představení tří projektů, na kterých děti tři měsíce pracovaly. Kluci a holky z projektu Vaření a pečení pře...