...dneska jsem ho zacítila. Uklízely jsme kolem domu a vymetaly zimu. Betka si vyžádala návštěvu velikonočních trhů, prošly jsme se kolem řeky a k večeru jsme s Anežkou zašly na dlouho očekávaný dokument, na který jsme se moc těšily:
Dámská jízda v kině. Divoká příroda bere dech, stovky „obyčejných“ věcí, které jsou nádherně zachyceny. Atmosféra místy dramatická - jako třeba když malý hlodavec přistane na větvi stromu.
„Co to je?“ zašeptá Marcela a nakloní se ke mně.
„Poletucha.“ poučím ji ve vteřině. Co jinýho by to mohlo bejt, že jo.
Marcela pokývá hlavou. Právě je o informaci bohatší.
„Co říkáteeee?“ zašeptá Anežka z druhé strany.
“Že to je poletucha.“ odpovídám.
Anežka se nechápavě podívá na mě i na Marcelu: „Ale poletucha tady nežije..“
No co vám mám povídat! Jděte do kina. Nebo do lesa. 
.JPG)
Žádné komentáře:
Okomentovat