Pozvali mě na fakultu vyprávět studentům o Koventince. Moc se mi to líbilo a bylo mi v tom dobře. Přestože na veřejnosti nerada vystupuju - o ztuhnutí nohou až po nezastavitelné bušení srdce mluvit asi ani nemusím - snažila jsem se povídat ze sebe. Nic jsem si nechystala, postavila jsem se a začala. Šlo to samo, šlo to od srdce. Tak doufám, že jsem alespoň někoho potěšila, nebo alespoň přiměla se zamyslet.
Děkuju za tu milou zkušenost.
Super!!!
OdpovědětVymazat:)