středa 28. prosince 2016

Něco je špatně...

Nedávno se ke mně dostal tenhle vtip. Už jsem ho kdysi četla, ale teď mě opravdu rozesmál. Jsem ráda, že nejsem chycená v kruhu. A že má naše zahrada spoustu různých barev, které se mění během roku, aniž bych něco vysévala.

Jednoho dne se Bůh zeptal Sv. Františka ....


Bůh:
 Franto, ty víš všechno o zahradách a přírodě, co se to děje tam dole v USA? Co se to stalo pampeliškám, fialkám, sedmikráskám a těm dalším věcem, které jsem před věky vysázel?  Měl jsem perfektní bezúdržbovej zahradní plán. Ty rostliny rostly v jakékoliv půdě, vydržely sucho a hojně se samy množily. Nektar z dlouhotrvajících květů přitahoval motýly, včely a hejna zpěvných ptáků. Očekával jsem tedy, že už uvidím krásné zahrady plné barev a květů. Ale všechno co vidím jsou zelené fleky...
Sv.František: To všechno ten kmen, který se tam usadil, Pane. Říkají si Příměšťáci. Začali říkat tvým květinám „plevel“, ze všech sil je hubí a nahrazují trávou.
Bůh: Trávou? Ale to je tak nudné! Není to barevné. Nepřitahuje to včely, motýly, ani ptáky, jenom ponravy a žížaly. Je to citlivé na teplotní změny. Chtějí tihle Příměšťáci opravdu aby tam rostla tráva?
Sv.František: Očividně, Pane. Podstupují při jejím pěstování velké utrpení. Začnou každé jaro hnojit a hubí všechny ostatní rostliny, které se v trávníku objeví.

Bůh: Jarní deště a teplé počasí pravděpodobně způsobuje, že tráva roste opravdu rychle. To musí být Příměšťáci velice šťastní.
Sv.František: Vypadá to, že ne, Pane. Jakmile trochu povyroste, sekají jí někdy i dvakrát do týdne.
Bůh: Oni jí sekají? Suší jí jako seno?
Sv.František: Nikoliv, Pane. Většina z nich jí hrabe a dává do pytlů.
Bůh: Do pytlů? Proč? Je to cenné? Prodávají to?
Sv.František: Ne Pane, právě naopak. Platí za odvoz.
Bůh: Tak počkej chvilku: Oni to hnojí aby to rostlo, a když to roste, tak to sekají a platí za to, aby se toho zbavili?
Sv.František: Ano Pane.

Bůh: Tihle Příměšťáci musí cítit velkou úlevu v létě, když vypínáme déšť a zapínáme horko. To dozajista zpomalí růst trávy a ušetří jim to hodně práce.
Sv.František: Tomu nebudete věřit, Pane! Když tráva přestane růst tak rychle, vytáhnou hadice a platí ještě více peněz za zalévání, aby mohli pokračovat v sekání a odvážení.
Bůh: Děsnej nesmysl! Alespoň že si nechali nějaké stromy. To bylo ode mne geniální, musím se pochválit. Stromům narostou na jaře listy pro krásu a letní stín. Na podzim opadají a vytvoří přirozenou pokrývku, aby zadržely vláhu v půdě a chránily tak stromy a keře. Navíc se rozloží na kompost aby obohatily půdu. Je to přirozený cyklus života.
Sv.František: Raději si sedněte, Pane. Místo toho je Příměšťáci hrabou na velké hromady a platí za jejich odvoz.

Bůh: To není možné!! A co dělají aby chránili kořeny stromů a keřů před mrazem, a aby udrželi půdu vlhkou a nespečenou?
Sv.František: Po tom co vyhodí listy kupují něco v igelitových pytlích, co se nazývá mulč. Přivážejí to domů a rozsypávají to na místo listů.
Bůh: A odkud tento mulč berou?
Sv.František: Oni kácí stromy a rozemelou je, aby tento mulč vyrobili.
Bůh: Dóóóst!!! Už na to raději nechci myslet. Svatá Kateřino, ty máš na starosti kulturu. Jaký film je na programu dnes večer?
Sv.Kateřina: „Blbý a blbější“ Pane. Je to opravdu hloupý film o ...

Bůh: To je OK, klidně to pusť. Myslím že jsem o tom už slyšel od Františka












pondělí 26. prosince 2016

Vánočky 2016

Obvykle si navzájem přejeme Veselé Vánoce! A tím i trochu předpokládáme, že je naší nepsanou povinností, být šťastný a vděčný a veselý. Přesto všechno jsem cítila trochu smutku. A proč ne? 

Moment, kdy se člověk zastaví, nemá žádnou práci ani povinnosti, do kterých by zabalil své myšlenky, všechno z něj spadne a on si dovolí vyjádřit to, co se v něm za ten rok nashromáždilo...  Vlastně příjemná úleva.











středa 21. prosince 2016

Jarmark

Včera jsme završili společné školní dílo, které vznikalo tři měsíce. Během října jsme začali plánovat školní jarmark. Celkovou podobu jarmarku si vytvořily děti samy.

Na čem jsme pracovali. A co z toho nakonec vzniklo:

1) Budeme mít jarmark, kde si budeme prodávat věci, které nám už neslouží, a nakupovat věci, které se nám naopak zalíbí u ostatních.


2) Vytvořili jsme si každý svůj prodejní stánek, který jsme připravili a ozdobili podle svého vkusu.


3) Vytvořili jsme si vlastní měnu - koven. Společně jsme hlasovali o tom, jakou zkratku bude koven mít. Z dlouhé diskuze nakonec vyšly dvě zkratky - Kk a Kv. Děti se dokonce rozdělily na dva tábory a svými argumenty se snažily přesvědčit ostatní o tom, že jejich zkratka se nám hodí daleko lépe.

4) Nakonec jsme zvolili kompromis - měna, kterou obdrží každý prodávající je Kk - kávenka. Tu je však potřeba směnit v bance na koveny, se kterými je teprve možno obchodovat.

5) Děti se domlouvají na tom, jaké hodnoty budou bankovky mít. Každý si vytváří vlastní grafický návrh kovenů i kávenek. V demokratickém hlasování následně vybíráme návrhy s nejvyšším počtem hlasů v prvním kole a následně vítěze kola druhého.




6) Rozjíždíme výrobu peněz na vícero linkách. Probíhá tisk bankovek pod dohledem, stříhání, kontrola kvality a ověřování pravosti tiskem ochranné známky. Zároveň perfektně funguje třídící i úklidová linka.


7) Určujeme si přibližný kurz bankovek a učíme se s nimi počítat.


8) Vyrábíme si papírové peněženky.


10) Celý dlouhý proces završujeme prodejním jarmarkem, který proběhl v poklidné a příjemné atmosféře.


















Dnes ráno jsme si společně rekapitulovali, kolik práce máme za sebou. Teprve v tu chvíli jsme si uvědomili, co všechno jsme se naučili. Děti mluvily o svých zážitcích z jarmarku, o svých obchodních strategiích a pocitech. 

Děkujeme všem zúčastněným. Stálo to za to. A má to smysl!