neděle 27. března 2016

Návrat

Každý návrat do reality je těžký. Obzvlášť, když se z ní vytrhnete na pět dní. Bylo mi tak dobře, že to ani neumím popsat. Snad jen, že každý den posouvám svoje hranice. Je to neuvěřitelné objevování a přijímání sebe sama. A taky ujištění se, že to, co dělám, má smysl.

Kalimba mě zaujala už v únoru, když byl Peťo Živý v Koventince. Tentokrát jsem si podle zvuku a dřeva vybrala tu svoji. 
A taky jsem si vyrobila pořízem první paličku k intuitivním hrám. Ani jsem netušila, že je práce se dřevem tak bezva. :)




sobota 19. března 2016

Zajíc

Vzala jsem jehlu a uplstila jsem velikonočního zajíce. Je trošku smutnej, možná malinko zakřiknutej. Dokonce prý vypadá trochu jako klokan. S lidskýma nohama. A možná v něm je vidět i kus netopýra.
Mně ale přijde rozhodně dost roztomilej. Takovej trouba. :)


sobota 12. března 2016

Jarní úklid

Zatím se ještě moc nechystám. Uklízím si v sobě a v bylinkách. Moje mega zimní zásoba pomalu bere za své a já už si připravuju chuťové buňky na jarní kopřivový čaj. Z posledních bylinek ještě míchám směsi jako dárečky.

Kromě žížal už máme doma i dva šneky - oblovky.
A taky jsem si udělala cizrnu na zobání (uvařená a upečená v troubě s kořením a kapkou olivového oleje). Velká dobrota!






pátek 11. března 2016

Hokus pokus

Anežka dostala k svátku sadu na pěstování vlastních krystalů. Poté, co jsme si přečetly všechny bezpečnostní informace, varování, návod na první pomoc a bezpečnostní pravidla, přepadla Any panika, že tohle rozhodně dělat nebude. :) Přes počáteční komplikace jsme se dostaly k návodu a pokus byl zahájen. Anežka si vytvořila kalendář a nádobu pečlivě každý den sledovala. Asi po týdnu (kdy měl být pokus ukončen) se pořád nic nedělo. Petra napadlo, že by bylo lepší dát nádobku na topení. A tak jsme se už po třech dalších dnech mohli radovat z vlastních krystalů. Anežka byla teda trochu zklamaná z toho, že jsou malinký. :)










pondělí 7. března 2016

Lama má malu

V rámci našeho asijského období jsme si ve škole vyráběli také tibetskou malu - modlitební náhrdelník či náramek, který používají buddhisté a hinduisté k počítání manter. 

Zpravidla se skládá ze 108 korálků, jednoho guru korálku a střapce. Počet korálků může být i menší, ale vždy by měl být dělitelný devíti. Maly jsou vyráběny z přírodních materiálů - z kamenů, dřeva, kostí, semen či polodrahokamů.

Nejprve si děti spočítaly, z kolika korálků budou malu vytvářet, vytvořily střapec a potom už každý navlékal podle své fantazie. A protože je mala posvátný předmět, neměl by si ji půjčovat nikdo cizí. Každá mala má ve třídě své místo. :)





A protože jsem uviděla malu (a věděla jsem, že je to TA moje mala), udělala jsem si předčasně radost k narozeninám. Přiletěla mi přes moře a je vyrobená z lávových kamenů.



sobota 5. března 2016

Na západě klid

...a když mám pocit, že ten život moc rychle utíká, tak jedu k našim. Tam je všechno ještě v pořádku!

A jak říká můj skorošvára: "Tady se mi líbí. Já mám retro rád." :)

pátek 4. března 2016

Když je vám patnáct..

...a máte ambice napsat knížku.

Včera po mně chtěly holky štětce, tak jsem se dala do hledání. Hledám a najednou zjistím, že uklízím. :) Za dětskými knížkami jsem našla tohle. Hvězdy za lásku - dívčí román, který jsem napsala v patnácti a představovala jsem si, jak se záhy stane světovým (no, přinejmenším krajským) bestsellerem. Byl tam rukopis s fotkou vystřiženou z Bravíčka (takhle jsem přesně chtěla vypadat) a taky přepis na stroji. Úplně si vybavuju, jak jsem datlovala jedním prstem.

A pak jsem ho slavnostně (byla to vnitřní slavnost) zaslala do nějakého vydavatelství. Přišla mi odpověď ve stylu: "Dobré, ALE zkuste to jinde." A opravené gramatické chyby.

Jasně. Tohle je přesně to, co potřebuje patnáctiletý puberťák slyšet. Tak už jsem to radši nezkusila nikdy nikde.

Možná si to třeba přečte Any a Bety. Až budou rozervané jako já. :))





čtvrtek 3. března 2016

Očekávám Velikonoce

Tenhle týden jsem si prošla lekcí: Neměj žádná očekávání.

Nejde mi to. Když se člověk na něco těší, k něčemu směřuje a pak to nevyjde, je to jako by mu bylo pět a stál by dlouhou frontu na zmrzlinu, která těsně před ním dojde. Ta směsice pocitů od lítosti, zklamání, beznaděje, smutku až po vztek a pocit, že mu nikdo nerozumí...

To sedí. Teda kromě toho, že mi není pět.
Sebrala jsem posmrkané kapesníky a sedla k počítači. Zaujala mě myšlenka jedné neznámé autorky, která píše:
Když já přestanu očekávat a začnu se víc zaměřovat na svůj vlastní projev mé duše jasným nastavením hranic, všechna zrcadla se začnou měnit. A jsme zase u těch hranic. To sedí!

Trochu jsem si musela zarýsovat. :) Králík tady.



středa 2. března 2016

Problematika palmového oleje

Během našeho "pobytu" v Asii se snažíme dětem přiblížit i aktuální témata dnešního světa. Dnes přišel na řadu palmový olej. (Shodou okolností se na recepci našeho pronajatého prostoru objevila řada pochutin k prodeji. Přišel ten pravý čas na osvětu.)

Nejprve jsme se podívali na dokument, prohlédli jsme si fotky a zahráli jsme si hru. Opičky obývají indonéský ostrov, který je pravidelně kácen a vypalován, aby uvolnil prostor palmám olejným. Prodejci nabízejí své zboží s palmovým olejem, zákazníci nakupují a ochranáři přesvědčují a sázejí nové stromy.

Jak to všechno dopadne? Shoří orangutanům celý ostrov? Prodají obchodníci všechno zboží? Přesvědčí ochranáři nakupující?

Nakonec se do hry zapojily i děti, které hrát původně nechtěly - prostě je to pohltilo!