Pomalu končí naše čtvrtá společná rodinná sezóna na chalupě, kdy jsme tu sami. Neskutečně věcí jsme za ty čtyři roky vybudovali. Petr nasazuje poslední natřená okna, já sklízím jablka a ořechy a holky si uklízí domeček. Letos nám poprvé krásně dozrálo hroznové víno. A co příští rok? Práce je dost - snad už by konečně mohl vyjít ten plaňkový plot. I když už takhle je to prostě nádhera!
Pozvali mě na fakultu vyprávět studentům o Koventince. Moc se mi to líbilo a bylo mi v tom dobře. Přestože na veřejnosti nerada vystupuju - o ztuhnutí nohou až po nezastavitelné bušení srdce mluvit asi ani nemusím - snažila jsem se povídat ze sebe. Nic jsem si nechystala, postavila jsem se a začala. Šlo to samo, šlo to od srdce. Tak doufám, že jsem alespoň někoho potěšila, nebo alespoň přiměla se zamyslet.
Krásný den u jezírka, kde se dříve povrchově těžilo černé uhlí. Můžeme tu najít spoustu zkamenělin z dob minulých. A nejen proto jsme si udělali na tohle krásné místo výlet s dětmi. Zorganizovala ho opět Dáďa, jedna z maminek z Koventinky.
Právě začínáme s dětmi téma Pravěk. Děti si v týmech prošli časem zpět až do prvohor. V každém období se seznámily s rostlinami a živočichy typickými pro danou dobu a postupně skládaly mapku místa, kde se nachází fosílie a kde mají vlastně hledat. Zajímavé bylo i to, že stanoviště byla od sebe daleko tak, aby si děti udělaly představu, jak dlouho jednotlivá období trvala. (Než prošly celé druhohory, ušly podstatně více, než skokem ze třetihor do druhohor.)