Pískování

Dnešní terapie u Renči. To je tam, kde vládne barevný písek, dostanete najíst, napít, užitečné vhledy a ještě objetí, co zahřeje.

A jestli si taky potřebujete vytvořit doma svoji vlastní mandalu, napište Renče, Vánoce se blíží. :)

Ostrov v moři všedních dnů

Pomalu končí naše čtvrtá společná rodinná sezóna na chalupě, kdy jsme tu sami. Neskutečně věcí jsme za ty čtyři roky vybudovali. Petr nasazuje poslední natřená okna, já sklízím jablka a ořechy a holky si uklízí domeček. Letos nám poprvé krásně dozrálo hroznové víno. A co příští rok? Práce je dost - snad už by konečně mohl vyjít ten plaňkový plot. I když už takhle je to prostě nádhera!

Den s...

Pozvali mě na fakultu vyprávět studentům o Koventince. Moc se mi to líbilo a bylo mi v tom dobře. Přestože na veřejnosti nerada vystupuju - o ztuhnutí nohou až po nezastavitelné bušení srdce mluvit asi ani nemusím - snažila jsem se povídat ze sebe. Nic jsem si nechystala, postavila jsem se a začala. Šlo to samo, šlo to od srdce. Tak doufám, že jsem alespoň někoho potěšila, nebo alespoň přiměla se zamyslet.

Děkuju za tu milou zkušenost. 

Večer

V poslední době se mi daří fotit jen večer. Tmy přibývá a spánek chybí - hlavně k ránu. :)

Mám tu pár maličkostí, které těší, na nočním stolku knížku, kterou chci dočíst a v posteli jednu holčičku, kterou jdu přikrýt.

Pár...

...milých chvil ze školy. Z pravěku.

Karty

Jedna z mých posledních radostí - karty od Janičky. Osobně předané. I s objetím. 

Miluju, když můžu přispět na věc, která se mi líbí a tvořil ji člověk, kterého znám. 

A ještě ke všemu je autorkou našich vysvědčení. Tak já si jdu vytáhnout...

Netvořím

Je to tak. Nemám chuť, energii, tvořivou. Jsem. Hibernuju a přemýšlím, proč se mi dějou věci, co se dějou.

Cesta do pravěku

Krásný den u jezírka, kde se dříve povrchově těžilo černé uhlí. Můžeme tu najít spoustu zkamenělin z dob minulých. A nejen proto jsme si udělali na tohle krásné místo výlet s dětmi. Zorganizovala ho opět Dáďa, jedna z maminek z Koventinky.

Právě začínáme s dětmi téma Pravěk. Děti si v týmech prošli časem zpět až do prvohor. V každém období se seznámily s rostlinami a živočichy typickými pro danou dobu a postupně skládaly mapku místa, kde se nachází fosílie a kde mají vlastně hledat. Zajímavé bylo i to, že stanoviště byla od sebe daleko tak, aby si děti udělaly představu, jak dlouho jednotlivá období trvala. (Než prošly celé druhohory, ušly podstatně více, než skokem ze třetihor do druhohor.)